LT Ostrovec 2010

„Slunce se pomalu vynořilo nad vrcholky lesů a svými zlatými paprsky zalilo velkou louku, na které byl vybudovaný malý indiánský tábor. Bojovníci kmene Apačů a Irokézů již netrpělivě čekali, až velký šaman vysloví svou věštbu a oni budou moci vyrazit po stopách zlotřilého Boba Sandyho, kterému se podařilo ukořistit z hrobu mrtvého náčelníka slavný Tekumsehův amulet. Čekala před nimi dlouhá a namáhavá cesta, ale žádný z nich ani na malou chvíli nezapochyboval o její oprávněnosti. A tak začal příběh, který se měl stát legendou.....“

Již třetím rokem pořádalo skautské středisko Údolí Zlatého potoka Kryry letní dětský tábor na obnoveném tábořišti v Ostrovci u Velečína. Jak jste zcela jistě pochopili, letošní ročník se nesl v indiánském duchu a náplní celotáborové hry bylo pátrání po ukradeném amuletu náčelníka Tekumseha, které vyvrcholilo poslední den, kdy se definitivně rozhodlo o vítězi celé hry. Díky členům roverského kmene Skarabeus vyrostl na louce před příjezdem účastníků malý tábor, který se měl stát pro následujících 14 dní indiánským ležením. A to se vším všudy.

Aby byla iluze divokého západu dokonalá, bylo pro děti připraveno ubytování ve stanech Tee-Pee. Za jejich zapůjčení bychom touto cestou rádi poděkovali jednak skautům z Jirkova a pak také Milanu „Montymu“ Tichoňovi z Vroutku. Každý z účastníků si také přivezl ručně zhotovený indiánský oblek, ve kterém se účastnil slavnostních nástupů, večerních posezení u ohně a především pak všech etap celotáborové hry. Nutno podotknout, že jak vedoucí tak děti (potažmo jejich rodiče) si na jejich výrobě dali opravdu velmi záležet, takže celkový výsledek byl vskutku ohromující.

Samotný táborový program byl pak rozčleněn na dopolední a odpolední aktivity. V rámci celotáborové hry si děti vyzkoušeli pestrou paletu aktivit, počínaje průchodem území, které bylo obsazeno bandity, tradiční přípravou oběda na louce v kotlíku, přes plavení se napříč rybníkem na lehátkách (za pomoci pádel a na čas), noční bojovou hrou až po hledání ukrytých zdrojů vody a závěrečný boj s Bobem Sandym. Pro tyto účely byli rozděleni do dvou indiánských kmenů. První kmen byl tvořen chlapci a druhý dívkami. I když se na první pohled může zdát, že byla děvčata tímto znevýhodněna, ukázalo se, že jsou chlapcům více než zdatnými protivníky a nakonec se jim podařilo nalézt ztracený amulet, čímž se staly vítězkami celé hry. Příběhová linie byla doplňována vedlejšími aktivitami, ve většině se jednalo o pohybové hry na louce. Ať už šlo o tradiční fotbal nebo méně tradiční hry jako je kolíkovaná nebo hutututu, jejíž princip spočívá v přechodu na soupeřovu polovinu a za neustálého opakování hutututu je potřeba „plácnout“ co nejvíce soupeřů a zároveň nebýt chycen, to všechno pak bez jediného nádechu. Těchto her se děti účastnili s nevídaným zápalem, který nás vedoucí velmi mile překvapil.

Velkou neznámou, na níž závisí úspěch každého tábora, je kromě organizace, jíž ale můžeme ovlivnit, také počasí, které, jak sami uznáte ovlivnit nemůžeme. Doby kdy jsme mohli poručit větru dešti (byť s velmi diskutabilním účinkem) jsou již díky Bohu ty tam a proto nám nezbývalo nic jiného než doufat. Nakonec se ale velký Manitou na své bojovníky usmál a až na několik málo deštivých dnů se na tábor usmívalo slunce. Vzhledem k tomu, že odpolední teploty šplhaly do závratných výšek, trávili jsme s dětmi větší část odpoledne u vody. Jen poslední den, kdy byl v plánu jen odjezd táborníků zasáhnul náš tábor vichřice tak říkajíc biblických rozměrů. Díky pohotovému zásahu vedoucích se ale nikomu nic nestalo a všichni zúčastnění měli tak i poslední den o jeden velmi silný zážitek navíc. Kdo nebyl na místě a neviděl stromy na louce, které se neuvěřitelným způsobem nakláněly pod nápory větru nad střechou naší kuchyně, asi nedokáže dost dobře pochopit, jak to tam to poslední ráno vypadalo. Osobně mohu poznamenat, že na tento tábor jezdím už více jak deset let ale i tak jsem tam něco podobného ještě nezažil.

Ale všechno musí jednou skončit a stejně tak jako se skončila tato ranní příhoda, skončil se i letní tábor sám. Následovalo jen balení věcí a čekání na rodiče, kteří si pak rozváželi své rozesmáté ratolesti zpět do svých domovů. Dle ohlasů dětí i vedoucích si dovolím tvrdit, že se letošní ročník opět velmi povedl a nám nezbývá než se těšit na ten příští, který bude, doufejme ne stejně dobrý, ale ještě lepší než tento, protože nechceme usnout na vavřínech a musíme se snažit posunout námi nastavenou laťku ještě o trochu výše, aby byli naši malí účastníci opravdu spokojení. Protože konec konců slova chvály od těch nejmenších jsou pro nás tou největší odměnou a tím nejsilnějším zadostiučiněním, které nás starší motivuje a udržuje v přesvědčení, že stojí za to podobné věci dělat.

Závěrem mi dovolte, abych poděkoval všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto tábora, jmenovitě pak paní Jaroslavě Sochorové, která nám po celý tábor výborně vařila a paní Šeredové, která jí na pár dní velmi zdatně sekundovala. Dále pak panu Rudolfu Sochorovi, který nám ve volných chvílích jezdil vypomáhat, kryrským dobrovolným hasičům za dodávku vody, Jaroslavu Fichtnerovi a Petře Zelenkové, za zdravotní dohled nad malými i velkými indiány a Karlovi Pavlů, který byl naším vrchním zásobovačem a téměř každý den po práci jezdil za námi nejen s nákupem ale i pomáhat a starat se s námi o děti. V neposlední řadě bych chtěl říci díky všem malým účastníkům tábora, kteří se chovali opravdu bezvadně a hlavně díky nim stál letošní tábor vážně za to.

Tímto se tedy uzavírá jedna kapitola v historii našeho skautského střediska a my už netrpělivě vyhlížíme příští ročník, na kterém si určitě jako letos užijeme mnoho legrace a domů si odvezeme další nezapomenutelné zážitky. A proto tedy sláva vítězům, čest poraženým. A příští rok na tom samém místě nashledanou.

Za RK Skarabeus sepsal - Michal „Oskar“ Toušek