Druhá říjnová výprava našeho střediska se odehrála 23.10. 2010. Naším cílem se stalo město Bochov, ležící asi 15 km jihovýchodně od Karlových Varů. Vzhledem ke špatné dostupnosti veřejnou dopravou se rozhodlo, že se na místo dopravíme auty. Naše malá kolona vyrazila kolem osmé hodiny ranní z Kryr a za necelou hodinu jsme již stáli na náměstí v Bochově a vyráželi směrem k prvnímu z cílů naší cesty.

Tím byly pozůstatky hradu Hungerbergu, který stával na kopci ihned u městečka a byl vystavěn roku 1349 pány z Rýznburka. Hrad byl ale později opuštěn a někdy kolem roku 1469 zničen vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Proto se z něj v podstatě nic nedochovalo. Místo kde stával prozrazují už jen zbytky valu okolo hlavní budovy a pozůstatky jednoho z parkánů na úbočí kopce. I když si děti nemohly prohlédnout žádné hmatatelné pozůstatky bývalého osídlení, mohly se alespoň pokochat krásným výhledem na protější kopec, kde stojí zřícenina hradu Hartenštejna, kam jsme se měli toho dne ještě podívat.

Cesta k němu nás ale zavedla ještě ke kostelíku sv. Jakuba, který stojí v polích nedaleko Bochova, obklopeného pastvinami, na kterých bylo to ráno docela rušno. Slušné stádečko skotu líně pozorovalo skupinu skautů, která se přes jejich území vydala prozkoumat malý kostel uprostřed. Kostel samotný byl bohužel ve zcela desolátním stavu, jen krovy byly naštěstí nově opraveny, což je dle mého názoru jediná věc, která zabránila jeho zřícení. Stejně jako mnoho podobných drobnějších ale i větších sakrálních staveb na našem území i tato zoufale volá po opravě. Nezbývá než doufat, že se dočká.

Po prohlídce kostela už nám nic nebránilo vydat se přímo směr Hartenštejn. Bohužel jsme ke kopci dorazili ze špatné strany a proto nás čekal poměrně namáhavý výstup do nejprudší části svahu. O to sladší pak ale byla odměna v podobě krásného výhledu do krajiny. I slunce vysvitlo, jako by nás chtělo odměnit za tu dřinu, a odhalilo vskutku úžasná okolní panoramata.

Hartenštejn byl vystavěn pravděpodobně roku 1473 Jindřichem z Plavna, který získal do svého držení Bochovské panství. Přestěhoval sem správní centrum pro okolí, čímž upadl význam protějšího hradu Hungerbergu. Hrad sám byl vybaven tehdy nejmodernějšími fortifikačními prvky, které ale nikdy nebyly vyzkoušeny, jelikož nikdy nebyl obléhán. Po smrti Jindřicha IV. Z Plavna, v roce 1554 získal hrad stejně jako přilehlé panství Jindřich Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic. V tu dobu přestal hrad být obýván a začal chátrat. Dnes se dochovala severní věž a další zbytky budov a zdiva. Věž samotná byla nedávno rekonstruovaná do podoby rozhledny, do jejíhož vnitřku jsme se bohužel nedostali. Na jednom z ohnišť jsme si opekli buřty a vydali se na cestu zpět. Poslední zastávka na nás čekala nedaleko.

Šlo o památník obětem první světové války. I ten byl nově rekonstruován. Vůbec i město samo na mě osobně budilo velmi dobrý dojem. Bylo vidět, že si jeho obyvatele cení své bohaté historie a starají se, aby byly její pozůstatky zachovány i pro budoucí generace. Kéž by se to samé dalo říci o všech obcích. Po příchodu do města jsme se již jen rozloučili, nasedli do aut a vydali se domů.

Nezbývá nám než doufat, že další výpravy budou stejně vydařené jako byla právě tato. Děti nejen že viděli krásná místa, která ještě neznaly ale navíc se dozvěděly i několik věcí o naší minulosti, což je neméně důležité. Neboť ne nadarmo se říká že Historia magistra vitae – tedy že historie jest učitelkou života.

Za RK Skarabeus sepsal Michal „Oskar“ Toušek